Je tolik velmi ušlechtilých důvodů, pro něž bychom mohli nechtít, aby se děla Boží vůle. Je tolik rafinovaných křižovatek naší vůle s vůlí Otcovou. Kříž může mít jméno čára přes rozpočet. Jeho definicí může být spokojit se s dobrým místo nejlepšího.
„Co pro tebe znamená kříž?“ zeptala se mne onehdy jedna paní. Z takových otázek bývám v rozpacích. Buď mi připadají příliš teoretické a já skutečně nejsem žádný odborný teolog, abych ze sebe sypala nějaké definice, nebo bych musela odpovědět tak otevřeně a osobně, že se mi to před cizí osobou vždycky nechce.
Velké teologické pojmy mne vždycky trochu uzemňují. Nepochybně často přesahují možnosti mého chápání. Většinou si je potřebuju rozdrobit na menší kousky, abych se jich nebála. Potřebuju si jejich obsah umět konkrétně představit. Otázka po významu kříže mě zarazila. Nebyla jsem si jistá, co vlastně ta paní chce vědět. Zkouší mě z teorie nebo ji zajímá svědectví mého života? Hleděla na mne takovým vyčkávavým pohledem a mně připomněla jednu z mých učitelek, která se právě takto dívala, když nás studenty chtěla na něčem nachytat.
Kříž, kříž, to bude nějaké trápení, utrpení, nepohodlí, bolest… prožívám snad něco takového? Kde ve svém životě momentálně prožívám kříž a jeho bolesti? Nic mě nenapadalo. Jsem tak šťastný člověk. Hlavou mi letěly různé myšlenky a skoro jsem se začínala trochu stydět, že na tak jednoduchou otázku hned nevystřelím odpověď. A vtom mi hlavou bleskla vzpomínka a já jsem okamžitě znala svou definici kříže. A taky jsem si připomněla, kdy jsem ji pochopila. Kříž prožívám, když se moje vůle střetne s tou Boží a kříží se. Každý z nás chceme něco jiného. Přitom to, co si přeju já, vůbec nemusí být něco zlého, ošklivého, bezbožného. Tím je to právě ještě horší. Někdy si totiž přeju dobré věci, ale Bůh chce ty nejlepší.
Velmi hluboce se mne toto poznání dotklo před několika dny. Sešli jsme se s přáteli, abychom se modlili, a na začátku jsme zpívali několik křesťanských písní, abychom sjednotili myšlenky, zaměřili svou pozornost na Boží věci a mohli se pak modlit smysluplně. Což chápu jako co nejvíc ve shodě s Božím pohledem. V jedné z těch písniček jsme zvali Boha, aby už přišel. Nemysleli jsme tím spolu s autorem textu, abychom prožívali intenzivněji tady na místě jeho blízkost. Byla to výzva k ukončení této etapy dějin. Mně se to moc nechtělo zpívat. Abyste rozuměli, napsala jsem knihu, o které si myslím, že je skvělá, a nemůžu se dočkat, až vyjde. Kdyby Bůh dějiny světa ukončil, nestihla bych ji držet v rukou, nevěděla bych, co o ní kdo bude soudit, koho potěší a komu odpoví na jeho otázky. A došlo mi, že vlastně ještě nechci, aby Pán přišel. Snad tak nejdřív v létě?
Stejně by člověk mohl dát přednost své vlastní svatbě nebo svatbě svých dětí před svatbou Beránkovou, kdyby měly jejich termíny kolidovat. Je tolik velmi ušlechtilých důvodů, pro něž bychom mohli nechtít, aby se děla Boží vůle. Je tolik rafinovaných křižovatek naší vůle s vůlí Otcovou. Kříž může mít jméno čára přes rozpočet. Jeho definicí může být spokojit se s dobrým místo nejlepšího. To pak přinese trápení, bolest, utrpení a nepohodlí, které zpočátku člověk nečeká. Vždyť přece nešlo o nic zlého… Ach, kříž pro mne znamená rozhodovat se podle Jeho vůle.
Psáno pro Proboha!