Kdykoli jsem se v uplynulých deseti letech měla modlit za prezidenta jako čelného představitele naší země, člověka „v moci postaveného“, vyžadovalo to ode mne vědomé rozhodnutí. Abych byla upřímná, musím říct, že i trochu sebezáporu. Proto cítím s lidmi, kteří zvoleného prezidenta nevolili.
Pomalu pomíjí povolební euforie a v plné nahotě vyvstává otázka, jak se dostat do normálu. Myslím tím do normální úrovně vztahů s těmi, kdo volili opačně. Možná v některých předvolebních diskuzích zazněly nebo byly napsány věty, které byly za čarou. Třeba se nám dokonce podařilo uštědřit či schytat nějaké ty rány. Někoho jsme urazili nebo se někdo dotkl nás. Přece jen to byly vypjaté emoce a v nervózní atmosféře člověk nedává pozor.
Snad jste se jako já dozvěděli o některých svých přátelích skutečnosti, které vám nebyly milé. Některé politické preference s sebou nesou odhalení hodnot, o nichž jsme před tím nic netušili. Mohli jsme objevit náchylnost ke snadnému přijímání konspiračních teorií či lží všeho druhu. Každý si o sobě myslí, že jemu se to nemůže stát. Mě neobelžou, mě nedostanou, já přece pravdu poznám. Aspoň já si to o sobě myslím. Můžu si však být jistá?
Přehnaným sebezpytováním netrpívám. Četla jsem výrok jednoho komunálního politika, v němž on praví, že nemá důkaz o tom, že by volby byly zfalšované. Ale co když byly? Chápete? Není to na hlavu? Jak se teď vrátit do nějaké normy? Trápím se tím, jak se znovu slušně a snad dokonce i přátelsky komunikovat s těmi druhými. Neptejte se, jestli je to nutné. Ano, je. Možná, že když teď trochu vyvane triumfující radost jedněch a zklamaná naštvanost druhých, možná bychom mohli znovu nalézt něco společného. Nesmíme dopustit, abychom zůstali rozděleni příkopy. To by nic dobrého nepřineslo nikomu z nás. Možná, že ti, kdo volili vítěznou stranu, to budou mít o něco snazší. Naopak ti z nás, kdo cítí zklamání, budou muset něco překousnout. Ale obě strany by měly vyvinout určitou snahu. Bude to chtít odpoutat se od předvolebních hesel, pozapomenout na křivdy a výhrady, odpustit. Pro situaci, v jaké se nyní nacházíme, máme v Písmu jasné pokyny. Neměli bychom se nic ohlížet na kolující podezření či hledání důkazů ne jejich potvrzení nebo vyvrácení. Vždycky bude lež a pravda blízko sebe. Naše volba je však nyní po volbách zcela jasná. Máme se za zvoleného prezidenta modlit. Jsme tedy povinni udělat všechno pro to, abychom se společně mohli sjednotit v přímluvách za prezidenta a naši zemi. Naším naléhavým úkolem je dostat se do takových vzájemných vztahů, abychom dokázali společně žehnat. Volební preference jsou jedna věc, zvolený prezident jako objekt modliteb je věc druhá.
Psáno pro Proboha!